Pracovní doba může být rozložena rovnoměrně, kdy zaměstnanec za pracovní den nesmí odpracovat více jak 9 hodin, nebo nerovnoměrně, kdy jedna směna nesmí trvat déle jak 12 hodin. Příkladem nerovnoměrné pracovní doby je rozlišení krátkých a dlouhých týdnů.
V příslušném období, které může činit maximálně dvacet šest týdnů se průměrná týdenní pracovní doba musí rovnat délce stanovené týdenní pracovní doby. Hodiny navíc musí být proplaceny jako práce přesčas, či musí být zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
Zaměstnavatel musí vypracovat písemný rozvrh stanovené týdenní pracovní doby a musí jej seznámit se zaměstnanci nejpozději dva týdny před začátkem období, ve kterém nerovnoměrná pracovní doba vzniká.
Informace převzaté ze Zákoníku práce.
0 Komentářů
Buď první a přidej komentář.