Kratší pracovní dobu, nebo jak ji někdo nesprávně označuje za zkrácenou pracovní dobu může sjednat zaměstnavatel se zaměstnancem v pracovní smlouvě. V praxi to znamená odpracování méně než 40ti hodin týdně. Důvody pro kratší pracovní dobu mohou být různé, např. zdravotní, či jiné vážné důvody na straně zaměstnance, nebo třeba provozní důvody na straně zaměstnavatele.

Záleží na zaměstnanci a zaměstnavateli, jak si kratší pracovní dobu domluví. Může být například rozvržena na všechny pracovní dny. Je také možné si výjimečně domluvit pracovní den trvající 9 hodin.  Mzda se pak vypočítává podle sjednané délky kratší pracovní doby.

Právní nárok na kratší pracovní dobu mají tito zaměstnanci:

  • zaměstnanci pečující o dítě mladší než 15 let,
  • těhotná zaměstnankyně,
  • zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost).

Zkrácená pracovní doba

Zkrácená pracovní doba se týká pouze určitých zaměstnaců. Ti odpracují méně než 40 hodin týdně, ale bez snížení mzdy. Mezi tyto zaměstnance se řadí:

  • zaměstnaci pracující v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu,
  • zaměstnanci s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
  • zaměstnanci s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.
 

Autor článku:

0 Komentářů

Buď první a přidej komentář.

Přidat komentář